Nejekonomičtější je hnojení pouze N. Hnojí se pouze prvkem, který se vyplavuje a přitom má asi největší vliv na výnos. Dodá se podle požadavků jednotlivé plodiny v době největší potřeby N a co se týče všech ostatních prvků, P, K, Ca, Mg, S, B, Mn, Mo, Cu, Fe atd., využijí se na zásoby obsažené v půdě. Takový přístup je ale neudržitelný.
Za ČSSR byla především Ca, Mg, P, K a pH věnována velká pozornost a hnojilo se značně do zásoby. Ke hnojení pouze N díky tomu po revoluci mohla přistoupit většina podniků a časem se na nutnost hnojení ostatními prvky pozapomnělo. Na mnoha polích se zásoby živin ztenčily.
Čelit vyčerpání zásob lze tak, že se zaměříme na lepší zpracování půdy, zlepšíme přístupnost, hloubkovými kypřiči zajistíme přístupnost z hlubších vrstev, popř. přistoupíme k listovému hnojení deficitních prvků. (Malou dávkou hnojiva zvedneme obsah živiny v rostlině, zbytek si rostlina vezme ze stále vyčerpanější půdy.) Pokud přistoupíme ke zvyšování dávek N, zvýší se razantně i tlak na fungicidní ošetření, ošetření proti poléhání atd. Můžeme ještě zlepšit chemické ošetření, osevní postup, díky moderní vědě si pohrát se stimulací, použít lepší odrůdu…
Ale nelze přehlížet základní výživu, především stav pH, K, Mg, P, Ca ale i S
Dochází k úbytku živin také na mojí farmě?
V LPIS, v odkazu tisky si rozklineme kompletní data výsledků AZP. Zde můžeme porovnat historické výsledky s těmi současnými u jednotlivých živin a jednotlivých PB své vlastní farmy. Není to příliš přehledně zpracované, zde se však můžeme dobrat odpovědi, zda je dlouhodobá bilance živin v našem systému hospodaření přebytková, vyvážená nebo deficitní.
Ještě ůležitější (a přehlednější) je aktuální stav AZP. ÚKZUZ provádí měření každých 5 let po celé ČR zcela zdarma (obvykle bez našeho vědomí) a výsledky jsou v LPIS velmi přehledně zapracované do mapy.
Rozklikneme „+“ u AZP živiny a pak rozsvítíme žárovičku pro jednotlivý údaj, nevyrovnanost pozemků lze sledovat dle jednotlivých bodů. Jeden odběrný bod představuje cca 30 vpichů po diagonále „obdélníku či čtverce“, kromě souvratí tak, aby výsledek co nejvíce odpovídal průměru. Za peníze je možné si objednat přesnější AZP, pokud však výsledky UKZUZ ukazují na nízký stav živiny, přesnějším měřením se situace nezlepší. Zlepší se hnojením danou živinou. Pokud se PB zbarví u některého výsledku do žluta, červena či u pH i do černa a na pozemku se objevují neúrodné fleky, s vysokou pravděpodobností je na takovém fleku deficit ještě větší než je průměrný výsledek. Neúrodné flíčky je možné nechat přeměřit (za peníze) akreditovanou laboratoří. Zpřesnění je cestou k preciznějšímu zemědělství, je však důležité neutrácet za informace víc, než za samotné živiny, kterých bude nutné k nápravě poměrně velké množství.
Snímky družice sentinel2
Pro vlastní analýzu neúrodných fleků můžeme pozorovat pole z traktoru, z kombajnu, nebo použít snímky družice sentinel2. Družice dělá snímky v mnoha spektrech. Použitelný je vegetační index, vždy je však nutné u daného snímku zkontrolovat i fotografický snímek, abychom vyloučili ovlivnění indexu mračnem.
Snímky družice sentinel2 jsou k dispozici pro veřejnost zdarma na
https://sentinel2explorer.esri.com/ . Po zaregistrování je možné si prohlížet snímky i více než rok zpět.
Na těchto snímcích se agronom může poučit z vlastních chyb, zevrubně vyhodnotit pokusy, rychle prohlédnout všechna pole, odhadnout výnos atd. Vegetační index se používá k přesnějšímu měření AZP, kdy se vzorkují pouze sentinelem zmapované flíčky. Je však nutné si uvědomit, že míra vegetace je kromě AZP ovlivněna také předplodinou, zpracováním půdy, hnojením (chybou traktoristů), vlhkostí, výsevkem, datem setí, melioracemi atd. Pokud se však neúrodný flíček opakuje každoročně, lze téměř s jistotou ukázat na problém v zásobenosti daného místa některou živinou, nebo nevhodné pH. Na základě těchto dat lze zpracovat přesnější mapy AZP, než poskytuje zdarma ÚKZUZ. Myslím, že to může být velmi vhodné u podniků, které již mají AZP celkem v pořádku a chtějí mít pozemky ještě vyrovnané variabilní aplikací.
K jednoduché variabilní aplikaci vápenců (bez map) se nám velmi osvědčila aplikace do porostu, nebo alespoň do strniště plodiny, která je na pH citlivá, např. Ječmen či vojtěška. Ne tak zřejmý, ale u nižších pH použitelný je porost (strniště) pšenice či jetele. Nepoužitelné je např. strniště máku, který velmi citlivě reaguje na kdeco, pH, zasolenost, přejezdy, P, K, Mg, přísušek, zamokření, choroby, škůdce…
Vyšší výkyv ve výnosu (a zásobenosti) vykazují plochy s rozdílnou historií, např historicky TTP, kterým před revolucí nebyla věnována taková péče jako polím. Pokud je např. v úžlabí výnos nižší než na kopci, mohlo se jednat o zatravněnou údolnici, kterou historicky nikdo nevápnil. Další výkyvy jsou ve stráních, kde nebylo možné s vápnící autocisternou zajet. Na horizontech je zase úrodná a vyhnojená ornice seškrabávána s každým zpracováním půdy. Zhoršené pH vykazují i místa, kde se častěji skladoval hnůj a vyvápněná ornice se s každým nakládáním hnoje postupně odvezla.
Jak zajistit úrodnost pole? Pole je úrodné, pokud je jeho pH mezi cca 6,2 a 7,2 (lehkým půdám stačí nižší pH, těžké půdy vyžadují vyšší), zásobenost všemi živinami je ve stavu dobrý či vysoký, hmotnostní poměr K:Mg se blíží 1:1 (Mg spíše méně) a pole má dostatečný přísun organické hmoty. Takové pole odpouští agronomické chyby, výkyvy počasí, horší zpracování ale taky lze na takovém poli dosáhnout skutečně špičkových výnosů. Organická hmota je relativně vyváženým hnojivem (kromě N), které obsahuje všechny makro, a i mikroprvky. Navíc je krmivem pro celou řadu mikroorganismů, jejichž činnost přispívá k provzdušnění půdy a ke stabilizaci jejích fyzikálních vlastností. Dodané živiny pak mikroorganismy zapracovávají do vhodné formy výživy ve formě humusu. Pravidelným přísunem organického hnojení lze např. snáze čelit nižšímu pH. Prodejem velkoobjemových zemědělských produktů dochází k rychlejšímu úbytku živin i k větší degradaci půdy. Zvláštní kapitolou jsou farmy s bioplynovou stanicí, které sice mají vysoké procento recyklace živin, ale z organiky (krmení pro půdní mikroorganismy) vyrábějí elektřinu. Může tu docházet ke zvýšené erozi i výnosovému propadu. Ze smluv však není možné vycouvat. Záchranou může být nákup kukuřice z cizích zdrojů, zvrátit propad organické hmoty je možné např. pěstováním kukuřice na zrno, po které zůstane na poli organické hmoty skutečně velké množství.
Povšimněme si stanoveného optimálního obsahu Ca. Pokud je zásoba Ca dobrá, taková půda má schopnost udržet si i vhodné pH, což je nazýváno pufrovitost půdy. Půda ztrácí každoročně v průměru více než 200Kg CaO/ha, což odpovídá cca 400 -500Kg vápence. Pokud se nevápnilo 30 let, jedná se o ztrátu 12t a více t vápence vysoké čistoty, která každý rok narůstá. (Za předpokladu, že v r. 1989 bylo pH i zásoba Ca v optimu). Neaplikujeme však najednou, ale postupně. Rizikem vyšších dávek je lokální převápnění a negativní ovlivnění mikroorganismů náhlou změnou pH. Při použití hrubých materiálů toto riziko rychle klesá, neboť reagují pozvolněji. Cílem by mělo být ne jen zvyšování pH, ale také doplnění Ca. Proto je vhodné nevolit sofistikovaná a drahá hnojiva (garantující rychlou a krátkodobou změnu pH v malých dávkách), ale hnojiva levná bez ohledu na rychlost působení, neboť deficit živin po dlouhodobém nehnojení je obrovský a náprava ekonomicky náročná. Spolu s Ca bývá vyplavován i Mg. K a P se nevyplavují, tyto prvky jsou odváženy s úrodou Je nutné je doplňovat a v maximální míře recyklovat. S se vyplavuje podobně jako N, význam měření síry v dlouhodobém horizontu jako součást AZP je sporný. Větší význam má měření síry v rostlinách. S klesajícím obsahem humusu v půdě však ubývá i zásoba síry a z odsířených elektráren síra už dávno nepadá. Kdo se spoléhá na zásobu síry v půdě, okrádá sám sebe zbytečně nízkým výnosem. Dostatečným přísunem či recyklací organických hnojiv se také v půdě udržuje zásoba všech ostatních prvků – Mo, B, Cu, Fe, Mn, Zn atd, některé plodiny pak reagují příznivě na cílené hnojení i těmito prvky. např u Máku dochází po hnojení Zn a B k lepšímu opylování, k plnějším tobolkám a tedy průkazně vyššímu výnosu. Tento web je však zaměřen především na živiny, které se počítají na tuny, ne na litry.
S Liebigovým zákonem minima nelze zcela souhlasit. Život není geometrický, umí se přizpůsobit. Víme z praxe, že např. navýšením dusíku lze naředit pletiva a výnos zvýšit, že rostlina je schopná se s nedostatkem některého prvku slušně vypořádávat. Výnosy zvyšujeme kdejakou maličkostí, fungicidním ošetřením, termínem setí, stimulací, omezením poléhání, likvidací škůdců, zpracováním půdy, hloubkovým kypřením, nižším utužením nebo naopak válením… Výnos je pak výsledkem celého souboru podmínek, které jsme pro dobrý růst nachystali. Pokud by platil důsledně Liebigův zákon, nemělo by snad ani takové snažení smysl. Obsah nějakého prvku je daný a basta? Liebigův zákon minima však nelze ani ignorovat. Lze jej ohýbat, natahovat, přizpůsobovat, ale ignorovat ne. Ani život se neumí přizpůsobovat donekonečna. A na faktorech, které výnos nejvíce omezují, je třeba nejvíce zapracovat. Taková investice má největší efekt. Přednostně proto nehnojíme pole, které si to zaslouží, ale které to potřebuje! Takto jsou naše finance investovány efektivně a ekonomicky.