Travní porosty jsou v současné době poměrně opomíjené a hnojařsky zanedbávané. Využívají se však jako zdroj krmení a také pro ně platí, že ustavičnými sklizněmi chudnou. Každý rok klesá kvantita i kvalita produkce, až jsou nakonec z TTP zdrojem peněz prakticky pouze dotace.
Kvalita a výnos se odráží od zásobenosti pozemku fosforem, draslíkem, hořčíkem a od vhodného pH. Ač je to těžko uvěřitelné, následující fotky vznikly ve stejný den, kousek od sebe.
Moje zkušenosti ukazují, že s klesajícím pH se z kvalitního porostu postupně stává světlé chmýří, které nakonec začne nahrazovat mech. Změna k lepšímu je poměrně pozvolná, ale v řádu dvou – pěti let lze docílit velikých změn i bez rozorání a obnovy. Důležitou roli zde hraje jetel. Bílý jetel má velmi dlouhou klíčivost, má však rád fosfor, ideálně organický a vyšší pH. Pokud špatnou louku vyvápníme a nahnojíme hnojem, bude jeho výskyt kromě určitého toxického působení vápence na mech tou první změnou, kterou lze na pozemku pozorovat ve složení trav. Objevil se téměř na všech důkladněji vápněných loukách, nebo po hnojení hnojem i tam, kde jej nikdo nepamatuje. Hnojení hnojem se leckomu zdá jako plýtvání, protože velká část dusíku uteče do ovzduší, ale dáme-li jeteli čas, on jej z ovzduší zase posbírá a přesune ke kořenům. Později je pak tento dusík zdrojem živin pro další trávy. Je nutné pamatovat na to, že čím vyšší pH, tím víc dusíku dokáže jetel do půdy navázat. Naopak samotné dosévání jetele na půdy s velmi nízkým pH se leckde zcela minulo účinkem. Samotná obnova funguje velmi solidně a rychle, neboť jsou po nějakou dobu zdrojem organických živin rostlinné zbytky předchozího porostu a nový porost těží také z dobrého prokypření. Provádění pouze neustálých obnov je však z výživového hlediska neudržitelné. Naopak samotné hnojení bez obnovy přináší dlouhodobě slušné výnosy krmiv bez ztráty dotace a jedná se o opatření udržitelnější.
Suverénně nejvýnosnější travní porosty jsou však takové, kde je prováděna pravidelná obnova s hnojařskými opatřeními, kde rostou pouze žádané, výnosné, kulturní druhy trav. Ne všude je však možné obnovu bez sankce provádět a já jsem poněkud zvědavý, co poroste na loukách v CHKO, kde je úředně zakázaná jakákoli obnova i jakékoli hnojení. Zde však je zoufalá ekonomika a produkce vyvážena vysokými dotacemi a předpokládá se výskyt vzácných rostlin. Budiž tedy.
Pokud provádíme obnovu, doporučuji zaorání (pokud tu není samé kamení), aby se organické zbytky dostaly hlouběji do profilu a nutily rostliny pouštět hlubší kořeny. Za asi nejúčinnější považuji rozdiskování, následné nahnojení organickými hnojivy se zaoráním (dusík z hnoje neuteče), občasným vyvápněním, popř. s dalším hnojením chybějícími prvky. Ve složení trav by neměl chybět jetel z důvodu získávání dusíku ze vzduchu a ze stejného důvodu bych doporučil jako krycí plodinu například hrách, který navíc zajistí slušnou sklizeň píce již první rok.
Z ekonomického hlediska je třeba myslet ne jen na vyšší sklizeň z hnojených luk, ale také na vyšší užitkovost při krmení kvalitní pící. Pozor však na přehnojování draslíkem. Jeho vysoká koncentrace má za následek zvýšený počet zmetání u březích krav a jeho nadbytek může být ekonomicky škodlivý stejně jako jeho nedostatek. Krmení z kyselých luk pak není chutné, což snižuje užitkovost a častěji vede k odvápnění po porodu. Průmyslová, dusíkatá hnojiva velmi výrazně zvyšují výnos již v roce aplikace, proto je to to nejsnadnější a nejlevnější opatření pro záchranu situace, pokud čekáme neúrodu. Dochází však k rychlejšímu odčerpávání ostatních živin a následné degradaci porostu. Proto bych doporučil pro rychlý účinek volit raději NPK, což podpoří kvalitnější složení trav i na příští roky. Po vápnění jsem byl vždy spíše překvapen, pokud se výsledky dostavily již první rok, naopak jsem sledoval obrovský rozdíl na louce vápněné před několika lety, kdy ale vápenec v půlce došel.
A samozřejmě nejdůležitějším faktorem je voda, která v posledních letech chybí. Stres se však u rostlin sčítá, proto pojďme řešit ty deficity, které řešit můžeme.