(Nejen)na stránkách katedry rostlinné výroby České Zemědělské Univerzity jsou k dispozici pěstební rádci k několika plodinám.
Sladovnický ječmen Při podobném suchu jaké bylo v r. 2019 na jaře jsme jednou provedli pokus. Bylo jasné, že sucho ještě potrvá, proto jsme uváleli hladkým válcem už vzešlý porost ječmene. U jařin už je menší riziko popraskání půdy, ale hladký válec zabrání odparu lépe než cambridge válce. Rozdíl ve výnosu byl cca 30%!
Řepka olejka Mnoho farmářů bojuje u řepky s klíčivostí. Příprava se setím jsou velmi důležité. Řepka neklíčí ani tak z půdní vlhkosti, ale ze vzdušné. Lze ji úspěšně set bezorebně i s orbou. Pokud zvolíme orbu, půda později více vysychá. Na druhou stranu otočená zem je studená a dva-tři dny se na ní přes noc sráží voda. Tuto vodu je nutné využít a proto doporučujeme set ještě v den orby. Vyplatí se pozvat sousedy a tyto operace dělat společně vždy na jednom poli. Fantastické výsledky přináší pluh s hrudořezem, po kterém odpadá operace rovnání a zachrání se mnohem víc vlhkosti. Na hrudovitých stanovištích pak doporučuji vápnit a to s předstihem, nejlépe už k předplodině. Nějaký čas po vápnění se zmenšuje počet hrud, které půdu po zasetí velmi vysušují a zhoršují klíčení. Výhodná aplikace Síranu vápenatého do porostu je možná pouze v případě 18m kolejových řádků.
Pšenice ozimá je nejrozšířenější plodinou u nás, přesto se takto podrobná metodika shání hůř. Na každé farmě jsou jiné podmínky, jiný druh půdy. Jsou půdy, kde pšenice dává zajímavé výsledky za mokra, na jiných půdách zase za sucha. Také se objevuje tendence měnit technologii dle jednotlivých odrůd. Z hlediska zpracování půdy doporučujeme za velkého sucha neorat (menší ztráta vody) a po zasetí rozhodně válet. Na rovném povrchu dochází k menšímu odparu než na členitém. Do začátku sloupkování můžeme aplikace vápenců, popele i síranu vápenatého aplikovat do porostu bez ohledu na kolejové řádky. Po sklizni pšenice jsou hnojiva nachystaná i pro následnou plodinu. Klesá však tlak na agrotechnické lhůty v době přípravy a setí. Slušná metodika je např. na stránkách šlechtitele LG seeds
Triticale ozimé se pěstuje v podstatě podobně, jako pšenice. Dávky dusíku jsou však nižší, nepoužívá se kvalitativní hnojení, triticale je výrazně zdravější, takže fungicidní ošetření můžeme omezit, nebo dokonce i vynechat. Triticale je navíc výrazně tolerantnější k nízkému pH než pšenice. Přitom má vyšší krmnou hodnotu než pšenice. (Až dvojnásobný obsah bílkovin). Triticale je však náchylné k časnému poléhání, proto je vhodné je ošetřit a to raději vícekrát, morforegulátory s různou účinnou látkou v různých fázích růstu. Účinek ccc není dostatečný, používají se především přípravky na bázi etephonu, mepiquat chloridu a na bázi trinexapac-ethylu a to od prvního kolénka až po první viditelné osiny. Poléhání taky zabrání vyvážené hnojení, kdy jsou pletiva fyziologicky zdravější a pevnější. Pokud poléhání věnujeme důkladnou péči, můžeme si dovolit i vyšší dávky dusíku, čímž dosáhneme skutečně zajímavých výnosů kvalitativně hodnotného krmení, velkého množství organické hmoty (sláma) a to i po obilnině a na horších půdách.
Vojtěška je pícninou se skutečně hlubokými kořeny, kterými dosáhne na živiny, pro které si žádná jiná plodina nesáhne, vytáhne je nahoru a zapojí do oběhu na farmě. Díky hlubokým kořenům taky dává stabilnější výnos hmoty i za sucha. Vojtěška rychle přerůstá plevele a dusí je. Patří mezi bobovité rostliny a je schopná navázat do půdy 200-300Kg vzdušného dusíku. Jedná se proto o fantastickou předplodinu. Vojtěška je však velmi náročná na pH, na kyselejších stanovištích ji nelze pěstovat, nebo je nutné pozemek důkladně vyvápnit.
Kukuřice je ze začátku velmi slabá rostlinka, která se klepe zimou. Později si osvojuje živiny dobře a umí je efektivně využít. Zcela rozhodující je však start. V této fázi často trpí především nedostatkem fosforu. Je jako tele, které, když nedostane hned po narození dostatek mleziva, už nikdy z něj rekordman nebude. Má bohatý kořenový systém, který ocení důkladné a hluboké prokypření. Úspěšní pěstitelé mají celkem jednoduchý recept. Na jaře navozit obrovské množství živin na pole, opravdu důkladně to zapravit, promísit, rozmělnit a zamíchat, aby se to všechno dostalo až pod osivo a nebyly tam hrudy, naset, hned postříkat proti plevelům a pak už tam jet až se řezačkou. Kukuřice má bohatý kořenový systém, který ocení důkladné a hluboké prokypření. Pokud nějaká plodina dobře zaplatí podrývání, je to kukuřice. Ale po jarním podrývání existuje za sucha riziko většího vysušení a taky by neměly v půdě zůstat vzduchové bubliny, takže by to určitě neměla být poslední operace. Nízkým pH kukuřice netrpí, pokud se nejedná o extrém, ale pravidelně vápněné pole zlepšuje strukturu půdy. Před aplikací je z alternativních hnojiv vhodný popel ze slámy, který dodá vysoké množství potřebného K2O. Optimální je pod kukuřici dávat organická hnojiva, která mají dobře přístupný fosfor, ale dusík uvolňují postupně. Z alternativních hnojiv se proto jeví jako velmi vhodná masokostní moučka (lze i do EZ), z farmových hnojiv hnůj, digestát atd. Velkým bonusem může být hnojení do depa – tedy přihnojení při podrývání, které stimuluje tažení kořenů do větších hloubek, malé množství fosforu pod patu zas dodává fosfor hned v rané fázi růstu. Tuto funkci však je schopné zvládnout právě i důkladné promísení dostatečného množství organických hnojiv, ještě lepší je kombinace. Obrovský nárůst hmoty dokáže zajistit i ekologická folie, díky které se půda rychleji ohřívá a živiny jsou přístupnější. Ze stejného důvodu je třeba zavrhnout postemergentní herbicidní aplikace. Sluneční záření je využito efektivněji, když se opírá do tmavé hlíny, než do plevelů, které navíc odčerpávají krom tepla také živiny.